Eny píše blog

Po pitevním týdnu musí zákonitě přijít zlatý hřeb, na který se nepochybně všichni medici náležitě těší. Přezkoušení z pitvaných preparátů. Od pátku jsem byla celkem smířená s tím, že pro mě tenhle zlatý hřeb bude současně hřebíčkem do rakve, přesto jsem však o víkendu zabrala a snažila se dostat do hlavy aspoň něco. Metoda spaní na Netterově anatomickém atlase v bláhové naději, že něco přejde do mozku pomocí osmózy, však zřejmě nebyla příliš účinná. Nezaspala jsem budík. To byl první krok k úspěchu. Ze skříně jsem ještě po tmě hrabala šatstvo. Svoje oblíbené ponožky, v nichž jsem absolvovala všechny své lety letadlem, jsem pro jistotu uklidila do kouta už včera. Zatím jsem v nich vždycky letěla. Nemusela bych v nich i vyletět od zkoušky. Ale zas na druhou stranu, jsou tak teplé a měkoučké... no nic. Stihla jsem autobus. To byl druhý krok k úspěchu. Dokonce jsem nasedla do 25, toho správného čísla. Ve škole se mi však podařilo ve skříňce nechat nejdřív index a pak ISIC. Takže jsem s

Dva týdny do Vánoc, jeden týden do zápočťáků, jeden den do začátku pitev. Táta smaží rybu. Asi aby ukrátil to nekonečné čekání na Štědrý den. Motám se po kuchyni a snažím se nezranit, jak to mívám při vaření ve zvyku. Ryba syčí a voní. Táta slintá. Slintám taky. Před očima mi vytane vzpomínka na loňské vánoce, dokonale propečeného pstruha, protože kapry jsme u nás nikdy nejedli, a především na bramborový salát. Tátův bramborový salát je pokrm bohů. Je to něco, co pravděpodobně ukradl Prométeus z Olympu společně s ohněm a je to ten skutečný důvod, proč ho přikovali ke skále a nechali orla, aby mu neustále užíral játra. Protože oheň? Pfff. Ale tenhle bramborový salát?! Zeus musel brutálně zuřit. Ten salát se rozplývá na jazyku a každé sousto uvádí i netrénovaného jedince do nirvány. Ten salát je způsob, jak sjednotit všechna světová náboženství a nastolit trvalý mír. "Prosím tě, nemotej se tu, když pracuju s horkýma věcma," upozorňuje mě můj drahý otec a vytrhává mě ze zamy