Alelujáááá, prázdniny! Áňa má biochemii!
Je 4. července roku 2018, něco kolem páté odpolední. Před pouhými pár hodinami jsem udělala anatomii. Měla bych být nejspíš nechutně šťastná a spokojená, ale já ležím na posteli, čumím do stropu a brečím. Brečím, protože jsem se podívala do studijního katalogu a došlo mi, že mě čeká druhák a s ním biochemie. A že jsem sice vyhrála jednu velkou bitvu, ale ta, které se příšerně bojím od okamžiku, kdy se v isu rozsvítila zelená ikonka "PŘIJATA", mě ještě čeká. A já nemám sebemenší tušení, jak ji mám přežít. Velice dobře si ten pocit pamatuju. Ten strach a smutek spojený s totálním zmatením z toho faktu, že bych přece měla být šťastná - vždyť mám po zkoušce, jediné, co mě ještě čeká, je latina, a tu dám přece i se zavřenýma očima. Přešlo mě to až po pár dnech, tak nějak se mi biochemii podařilo vytěsnit až kamsi do nejzapadlejšího koutu hlavy a celé prázdniny jsem ji prostě neřešila. Oba dva semestry druhého ročníku jsem potom tak nějak biochemii stavěla až na druhé místo, p