Deníček nemoderní (ž)Eny


Článečky:

2018

Nikdy nevěř kuřeti!
Jak Eny nepřichází o iluze
Trocha prokrastinace ještě nikoho nezabila
Už je tady zas!

Muži milují praktické ženy

Polámal se mraveneček

Jak si ve zkouškovém naklonit božstva



2017

Jak batoh o uši přišel
Ledvinka
Jak jsem založila blog
O společném vaření
Ach, jak já miluju pondělky!
Scapula v zelené

Řekni... kofeeein!
Představ si, že jsi balvan
Superbalič
Věci, které můžou hořet
Jebáčky

Bernardýn
Je lepší být debil než idiot
Jak je důležité míti ručník
Ragnarok ve spíži
Jak jsme dělali salát

Paradox bramborového salátu
D jako DOKONALÁ. Nebo dutá.



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Druhou nohou ve čtvrťáku

Dnes jsem udělala patfyz. Dnes jsem se dostala do čtvrťáku. Jsem v půlce studia. Jsem vyčerpaná, ale šťastná. Slyšela jsem, že na některých LF jsou patola a patfyz shrnuty do jedné vyčerpávající maxizkoušky. U nás to tak není, ale i tak mám pocit, že se mi to nějak slilo dohromady v obrovské přelévající se rozplizlé megamonstrum, finálního bosse třetího kola hry jménem "Studium medicíny". Po patole jsem si totiž nedopřála volno, takže jsem do učení patfyzu skočila rovnýma nohama - v podstatě hned den po první zkoušce. Musela jsem. Kdybych si dala pauzu, nedonutila bych se začít. Už se v tomhle trochu znám. Každopádně to, že jsem se začala učit takhle rovnou, znamená, že jsem v podstatě od května nezvedla zadek ze židle a trávila většinu času u svého pracovního stolu, s hromadou oranžových pastelek, s velkou krabicí papírových kapesníčků na slzičky a s učebnicemi rozloženými všude kolem. Myslím, že tak příšerně nervózní jako včera, v předvečer patfyzu, jsem ještě nikdy před...
Další informace

Bubly bubly bubly!

 Porouchala se nám na bytě pračka. Docela nepříjemné v době, kdy je vyhlášen tvrdý lockdown a vy na tom bytě prostě musíte sedět, protože z domova se na prezenční výuku úplně jezdit nedá. Naštěstí máme skvělou majitelku bytu, která pravděpodobně kromě onoho bytu pravděpodobně vlastní i plně funkční kouzelnickou hůlku, protože během jednoho týdne sehnat novou pračku a instalatéra, který ji přiveze, namontuje a odveze tu starou - v tom prostě musí být nějaké čáry. Takže od středy máme novou pračku. Shodou okolností se to všechno řešilo zrovna v ten nejnevhodnější den, kdy mohlo - Kuba byl na brigádě, já jsem šla na půl jedenáctou do školy (resp. do nemocnice, že jo) a Jirka měl vyřizování ve městě. Chlap s pračkou volá, že dojede někdy po poledni. To je na bytě Jirka, tak dobrý, odpovídám, že mu dám číslo na manžela a vyřeší se to. Jenže chlap nedojel po dvanácté. A Jirka potřeboval odejít. Inu, vrátila jsem se z praxe někdy kolem jedné. Jiříček mu sdělil, že mám na sporáku oběd, a ž...
Další informace

Alelujáááá, prázdniny! Áňa má biochemii!

Je 4. července roku 2018, něco kolem páté odpolední. Před pouhými pár hodinami jsem udělala anatomii. Měla bych být nejspíš nechutně šťastná a spokojená, ale já ležím na posteli, čumím do stropu a brečím. Brečím, protože jsem se podívala do studijního katalogu a došlo mi, že mě čeká druhák a s ním biochemie. A že jsem sice vyhrála jednu velkou bitvu, ale ta, které se příšerně bojím od okamžiku, kdy se v isu rozsvítila zelená ikonka "PŘIJATA", mě ještě čeká. A já nemám sebemenší tušení, jak ji mám přežít. Velice dobře si ten pocit pamatuju. Ten strach a smutek spojený s totálním zmatením z toho faktu, že bych přece měla být šťastná - vždyť mám po zkoušce, jediné, co mě ještě čeká, je latina, a tu dám přece i se zavřenýma očima. Přešlo mě to až po pár dnech, tak nějak se mi biochemii podařilo vytěsnit až kamsi do nejzapadlejšího koutu hlavy a celé prázdniny jsem ji prostě neřešila. Oba dva semestry druhého ročníku jsem potom tak nějak biochemii stavěla až na druhé místo, p...
Další informace