Deníček nemoderní (ž)Eny


Článečky:

2018

Nikdy nevěř kuřeti!
Jak Eny nepřichází o iluze
Trocha prokrastinace ještě nikoho nezabila
Už je tady zas!

Muži milují praktické ženy

Polámal se mraveneček

Jak si ve zkouškovém naklonit božstva



2017

Jak batoh o uši přišel
Ledvinka
Jak jsem založila blog
O společném vaření
Ach, jak já miluju pondělky!
Scapula v zelené

Řekni... kofeeein!
Představ si, že jsi balvan
Superbalič
Věci, které můžou hořet
Jebáčky

Bernardýn
Je lepší být debil než idiot
Jak je důležité míti ručník
Ragnarok ve spíži
Jak jsme dělali salát

Paradox bramborového salátu
D jako DOKONALÁ. Nebo dutá.



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bubly bubly bubly!

 Porouchala se nám na bytě pračka. Docela nepříjemné v době, kdy je vyhlášen tvrdý lockdown a vy na tom bytě prostě musíte sedět, protože z domova se na prezenční výuku úplně jezdit nedá. Naštěstí máme skvělou majitelku bytu, která pravděpodobně kromě onoho bytu pravděpodobně vlastní i plně funkční kouzelnickou hůlku, protože během jednoho týdne sehnat novou pračku a instalatéra, který ji přiveze, namontuje a odveze tu starou - v tom prostě musí být nějaké čáry. Takže od středy máme novou pračku. Shodou okolností se to všechno řešilo zrovna v ten nejnevhodnější den, kdy mohlo - Kuba byl na brigádě, já jsem šla na půl jedenáctou do školy (resp. do nemocnice, že jo) a Jirka měl vyřizování ve městě. Chlap s pračkou volá, že dojede někdy po poledni. To je na bytě Jirka, tak dobrý, odpovídám, že mu dám číslo na manžela a vyřeší se to. Jenže chlap nedojel po dvanácté. A Jirka potřeboval odejít. Inu, vrátila jsem se z praxe někdy kolem jedné. Jiříček mu sdělil, že mám na sporáku oběd, a ž...
Další informace

D jako DOKONALÁ. Nebo dutá.

Po pitevním týdnu musí zákonitě přijít zlatý hřeb, na který se nepochybně všichni medici náležitě těší. Přezkoušení z pitvaných preparátů. Od pátku jsem byla celkem smířená s tím, že pro mě tenhle zlatý hřeb bude současně hřebíčkem do rakve, přesto jsem však o víkendu zabrala a snažila se dostat do hlavy aspoň něco. Metoda spaní na Netterově anatomickém atlase v bláhové naději, že něco přejde do mozku pomocí osmózy, však zřejmě nebyla příliš účinná. Nezaspala jsem budík. To byl první krok k úspěchu. Ze skříně jsem ještě po tmě hrabala šatstvo. Svoje oblíbené ponožky, v nichž jsem absolvovala všechny své lety letadlem, jsem pro jistotu uklidila do kouta už včera. Zatím jsem v nich vždycky letěla. Nemusela bych v nich i vyletět od zkoušky. Ale zas na druhou stranu, jsou tak teplé a měkoučké... no nic. Stihla jsem autobus. To byl druhý krok k úspěchu. Dokonce jsem nasedla do 25, toho správného čísla. Ve škole se mi však podařilo ve skříňce nechat nejdřív index a pak ISIC. Takže jsem s...
Další informace

Malé radosti

 Prý nejsem moc aktivní na svém blogu. Asi je to fakt. Když jsem začínala tenhle internetový deníček před čtyřmi lety psát, svatosvatě jsem si slibovala, že sem určitě budu dávat hodně článků, nejenom o medicíně, ale o všem, co se u nás v doupěti téměř na konečné tramvaje čtyři děje. Tak jako, asi by stálo za to si přiznat, že to tak úplně nevyšlo. Mohlo. Ale nevyšlo. Já totiž nemám úplně pevnou vůli - většina pevné vůle, kterou jsem si s vypětím všech sil vypěstovala, jsem vrazila do studia medicíny, takže na blog až tak moc času nezbývá. Jo, a taky jsem občas psala básničky, no. A fanfiction. A povídky. Občas hrála divadlo. A režírovala jsem, než mi ten zas*** virus zkazil všechny mé ambice a donutil mě sedět na zadku a opravdu se na férovku učit. Zkrátka, nebylo by fér tvrdit, že sem tolik nepíšu, protože mi medicína žere veškerý čas. Nežere. To prosím vy, mladší ročníky, které tohle čtete, berte jako slova naděje, protože kromě medicíny vážně můžete mít i život - když o něj tot...
Další informace