Eny píše blog

Tak mi zase něco došlo. Že jsem se před dvěma týdny přihlásila na zkoušky z angličtiny. Která je zítra. Takže bych asi měla udělat něco proto, abych ji udělala, ideálně na něco lepšího, než je E, poněvadž mít éčko z angličtiny, to by mě profesorka Urubková zastřelila. Pokud by se o tom ovšem dozvěděla, ale já mám dobré kamarády. Jistě by jí to řekli už jenom proto, aby mě viděli trpět. Vyčerpaná z pitvání, přemlouvání vyučujícího, aby mě pustil o 15 minut dřív, abych stihla tělocvik, který mě nakonec taky děsně vyčerpal, se snažím začít učit. Po přečtení vzorového zadání ústní zkoušky beru rýč, pytel na mrtvoly a jdu se zahrabat. No jo, karma zdarma. Celý semestr jsem spolužákům během prezentací v angličtině vytýkala chabou gramatiku a výslovnostní faily. Teď si to vyžeru i s úroky. Tak co, učit se angličtinu? Nebo pokračovat v anatomii? Poté, co zjišťuji, že jsem dneska pitvala dvě hodiny žílu, která očividně běžela úplně jinudy, než měla, a že ten divný sval, který vedl někam ...

Zase přišel ten čas. Zase na pitevnách. Zase Padesát odstínů hnědé , kam se podíváš. Větší sadomaso asi člověk nezažije. Nikdo nestíhá, tedy nejspíš kromě těch lidí, kteří zvládli někde oloupit Hermionu a ukrást jí obraceč času, nebo za rohem zmydlili Dr. Strange a šlohli mu Agramotovo oko. Propadám střídavě depresi a záchvatům vzteku. Chci se vrátit v čase a naučit se líp věci z minulého semestru. Nebo - naučit se je aspoň trochu . Aničko, Aničko, ty jsi zase něco zaspala. V pondělí jsem přišla na pitevnu s nepříjemným pocitem, že nic nevím, a ještě k tomu vím, že nic nevím, takže se cítím o to hůř. Začínala jsem pitvou hlavy. Celé hlavy. Aspoň, že se začíná od kůže. Tu poznám. Možná pak ještě vlasy a zuby. Po menších komplikacích a pár menších nedorozuměních s vyučujícím jsme se pustily do preparace kůže. Víte, co je pod kůží? Je tam tuk. Víte, co dělá tuk, když je teplo? Napovím vám - teče. Víte, co se stane s tekutými věcmi, když do nich prudce plácnete skalpelem? Vystříkno...