Eny píše blog

 Prý nejsem moc aktivní na svém blogu. Asi je to fakt. Když jsem začínala tenhle internetový deníček před čtyřmi lety psát, svatosvatě jsem si slibovala, že sem určitě budu dávat hodně článků, nejenom o medicíně, ale o všem, co se u nás v doupěti téměř na konečné tramvaje čtyři děje. Tak jako, asi by stálo za to si přiznat, že to tak úplně nevyšlo. Mohlo. Ale nevyšlo. Já totiž nemám úplně pevnou vůli - většina pevné vůle, kterou jsem si s vypětím všech sil vypěstovala, jsem vrazila do studia medicíny, takže na blog až tak moc času nezbývá. Jo, a taky jsem občas psala básničky, no. A fanfiction. A povídky. Občas hrála divadlo. A režírovala jsem, než mi ten zas*** virus zkazil všechny mé ambice a donutil mě sedět na zadku a opravdu se na férovku učit. Zkrátka, nebylo by fér tvrdit, že sem tolik nepíšu, protože mi medicína žere veškerý čas. Nežere. To prosím vy, mladší ročníky, které tohle čtete, berte jako slova naděje, protože kromě medicíny vážně můžete mít i život - když o něj totiž s

 ORL mi sice pořádně lezlo krkem (hehe), derma se mi ovšem taky nikdy tak úplně nedostala pod kůži (chichi... vidíte? vidíte ten pun? Doufám, že ho vidíte). Popravdě jsem spíš u ní měla většinu času dojem, že z té kůže vyskočím dřív, než se mi podaří nacpat do hlavy názvy puchýřnatých onemocnění skupiny pemphigu a pemphigoidu. Na to, že jsem si původně myslela, že tohle by mohl být potenciálně můj budoucí obor, tak teda... jakože fakt ne. Možná by to bylo maličko lepší, kdyby nás jedna z vyučujících na dermě neobvinila, že jsme jí šlohli chirurgické nůžky (spoiler allert: nešlohli) a taky kdyby nás tatáž dáma neustále neoznačovala za naprosto neschopnou skupinu, která nezvládá nic, co všichni ostatní v pohodě dávali. Jo, taky by možná pomohlo, kdybych zvládla ten průběžný test, který jsem o bod nenapsala, protože jsem si nestihla ani přečíst otázky. Každopádně, derma mě nebavila. Výpracky do dermy jsou peklíčko a učebnice nejsou o moc lepší, zato mají obrázky, při pohledu na které se o