Muži milují praktické ženy

Napadlo vás někdy strčit polárkový dort do ledničky? Víte, co se stane, když strčíte polárkový dort do ledničky, aniž by vám došlo, že v ledničce je kolem pěti stupňů, což není teplota, která by se líbila polárkovým dortům?
Zkrátím to - jestli nemůžete hýbat čelistmi, tohle je způsob, jak si vychutnat zmrzlinu. Dá se totiž jednoduše pít brčkem. Aničko, ty idiote!! Hlavně, že jsi k tomu koupila mražené ovoce, které jsi chtěla pěkně ohřát, udělat z něj horkou ovocnou omáčku, která se dokonale snoubí s chutí zmrzliny, že. No, když to zkusíš, vyrobíš podivnou kaši těžko pochopitelné konzistence, která rozhodně není vhodná k tomu, aby ses předvedla před Jirkou jako těžká romantička.
Sice jsem se nepředvedla jako těžká romantička, ale zato Jiří se předvedl jako charakterní chlap a snědl, nebo spíše vypil, co jsem mu naservírovala. Do dna. Natolik mě miluje. Nebo se natolik bojí toho, co bych mu provedla, kdyby to nevypil.
Sleduju zbytek zmrzlinové limonády ve své misce a tiše pravím k Jirkovi: "Ale stejně mě máš rád, viď?"
"Ale jo..." bručí zpoza monitoru.
Musím se naučit být praktická. Muži milují praktické ženy. Prý. Možná bych si na to mohla najít nějaký kurz, kde by mi řekli, že nemám strouhat šunku na struhadle a nemám dávat zmrzlinu do ledničky. Možná bych se taky mohla naučit prát tak, abych nevytopila sousedy pod námi, jako teď v pondělí, že. Možná...
"Sakráá!"
Z myšlenek mě nevybíravě ruší Jakubův hlas z kuchyně.
"Co se děje?" tážu se zvědavě.
"Ale, spadl mi vršek od sirupu do hrnku s horkým čajem..."
Protáčím oči. Nechápu, jak se mu to mohlo stát... Nehledě na to, že sladit čaj sirupem je neskutečně barbarské. Vracím se k přemýšlení o své trestuhodné nepraktičnosti.
"AU, sakrááá, au aůůů!"
Znovu Jakub. S tichým povzdechem se otáčím směrem ke kuchyni.
"Kubo? Žiješ?"
"Jo..." ozve se mi v odpověď.
"Co se stalo?" ptám se.
"Ale, chtěl jsem vyndat ten vršek od sirupu z hrnku a zapomněl jsem, že ten čaj je horký..."
Nemůžu se neusmát. "Víš, k čemu byly vynalezeny lžíce?"
"Lžíce je moc daleko," odpovídá Kuba trucovitě. A společně se svým čajem odchází do svého pokoje.
Jo jo, jsem trochu nepraktická... ale oproti některým jiným lidem je to ještě úplně v pohodě!!

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Druhou nohou ve čtvrťáku

Dnes jsem udělala patfyz. Dnes jsem se dostala do čtvrťáku. Jsem v půlce studia. Jsem vyčerpaná, ale šťastná. Slyšela jsem, že na některých LF jsou patola a patfyz shrnuty do jedné vyčerpávající maxizkoušky. U nás to tak není, ale i tak mám pocit, že se mi to nějak slilo dohromady v obrovské přelévající se rozplizlé megamonstrum, finálního bosse třetího kola hry jménem "Studium medicíny". Po patole jsem si totiž nedopřála volno, takže jsem do učení patfyzu skočila rovnýma nohama - v podstatě hned den po první zkoušce. Musela jsem. Kdybych si dala pauzu, nedonutila bych se začít. Už se v tomhle trochu znám. Každopádně to, že jsem se začala učit takhle rovnou, znamená, že jsem v podstatě od května nezvedla zadek ze židle a trávila většinu času u svého pracovního stolu, s hromadou oranžových pastelek, s velkou krabicí papírových kapesníčků na slzičky a s učebnicemi rozloženými všude kolem. Myslím, že tak příšerně nervózní jako včera, v předvečer patfyzu, jsem ještě nikdy před
Další informace

Patola: Jednou nohou ve čtvrťáku (druhou v průseru)

(článek o tom, jak jsem dala jednu hnusnou zkoušku, začíná asi někde v pátém odstavci. Jestli vás nezajímají moje obecné poznámky k patole, přeskočte do oné části) Patologie zněla o prázdninách po druháku jako extrémně zajímavý předmět. Dokonce jsem si ji začala ještě před začátkem semestru číst, protože mi přišlo zatraceně hustý, že jsme se konečně dopracovali k předmětu, kde jsou nějaké NEMOCI. Doteď totiž všechno bylo hlavně o tom, jak má tělo fungovat. Patologie ukazovala, co se děje, když tělo nefunguje. Moje počáteční nadšení z tohoto předmětu vyprchalo hned první týden semestru, když jsem se málem nevešla na cvikách do učebny, protože nás bylo moc a židlí málo. Seděla jsem tam jak oukropeček v rožku a neviděla jsem pořádně ani na monitory počítačů, kde se promítaly preparáty patologicky změněných tkání, ani na vyučujícího, který mluvil navíc tak potichu, že jsem ho měla problém slyšet. Vážně mě to nebavilo. A první pitva? Na té jsem si prosím ověřila, že nejsem až takový nec
Další informace

Jak jsem se proletěla. Zase.

Víte, co je ta hlavní výhoda zkoušky z anatomie oproti biofyzice? Zkouší se v přízemí. Takže když se zkoušející rozhodne vás chytit za límec a vyhodit oknem, máte ještě šanci, že se vrátíte dveřma, a to po svých. U biofyziky, která je ve třetím patře, by mi v takovéto situaci šlo vážně o kejhák. No jo, měla jsem se líp učit. Nebo mít víc štěstí. No jo, mám štěstí v lásce, říkali mi, tak asi jinde nemám nárok. Musím uznat, že jsem to nečekala. Vytáhla jsem si docela pěkné otázky, měla jsem pocit, že vím dost. Zkoušející byl zjevně jiného názoru. Ale vyhazovat umí, to se musí nechat. Elegantně, krásná balistická křivka, radost se na to dívat, když zrovna nejste ten, co letí. Skoro to nebolí, teda aspoň než dopadnete na parkoviště za anatomickým ústavem, pěkně rypákem na beton. Tak si shrňme situaci. Máme hotový test, to je dobré. Opravné termíny jsou vypsané a je jich relativně dost, to je taky dobré. Jejich data se nám ani trochu nehodí, to není dobré. Ale někam se přihlásit zjevně m
Další informace