Novák vs. Novák aneb souboj Jakubů

 

U nás na bytě se nikdy nenudíme. Kromě toho, že se už zase ozvala má nemesis, tedy pan Vrták, neb vycítil, že opět přichází zkouškové, se stala ještě jedna věc, která s tím zkouškovým ostatně také trochu souvisí.

Zatímco já a Jiří jsme přijeli po víkendu totálně zničení z boomer párty se spolužáky mých rodičů, Kuba na otázku, jak strávil víkend, tajemně odpověděl, že "vyřizoval důležitou korespondenci" a na dotaz, co to jako znamená, reagoval dramatickým chechotem a začal cosi lovit v mobilu.

Ono Kubovo příjmení je docela časté; Nováků běhá po republice hromada - ostatně už ve třídě na gymplu měl Kuba jmenovce. Ovšem potkat se s Novákem, který sdílí i stejné křestní jméno, to už je jiná. A když navíc ještě studuje stejný obor, byť teda v jiném ročníku, je neštěstí hned na světě.

"A tak mi přišel mail ke zkoušce z politologie," vysvětlil Kuba, pořád ještě pohled upřený do mobilu, kde něco horečně hledal. "Došlo mi, že není pro mě, tak jsem se onomu zkoušejícímu ozval, abych vysvětlil situaci. Zkoušející se omluvil a řekl, že informace přepošle správnému Jakubovi Novákovi."

Kubův výraz naznačoval, že to rozhodně není konec historky. "A dál?" táže se Jirka nedočkavě.

"Inu, ten samý den večer mi ten mail přišel podruhé," zubí se Kuba. Pan zkoušející se zjevně spletl podruhé - on totiž ten správný Jakub je až druhý v adresáři. "Tak jsem se rozhodl, že budu charakter a přepošlu ty informace tomu, komu patří, protože zkouška byla v hned v pondělí. Ale říkal jsem si, že poslat to jen tak by bylo značně suché, takže..."

...Kuba mi podává telefon a tváří se navýsost spokojeně sám se sebou. Před očima mám jeden z nejkreativnějších mailů, jaké jsem kdy viděla:

"Ale pozor," praví Kuba, jakmile jsem jeho veledílo dočetla. "To není všechno. On mi totiž odepsal," konstatuje nadšeně a ukáže mi další obrázek.

Oba Jakubové mají zjevně velmi dobrý smysl pro humor, ale Kuba se tváří příliš spokojeně na to, aby tohle byl konec příběhu. "A víš, co se stalo dnes v obědové pauze?"

"Nevím?" odpovídám napjatě.

"Málem jsem skládal zkoušku z politologie, protože si nás ten vyučující znovu spletl," zubí se Kuba spokojeně. "Jo - a taky jsem si půjčil knížku o pravidlech soubojů a našel si sekundanta," dodává jakoby mimochodem a s pohvizdováním odchází do pokoje, odkud se následně rozezní ďábelský smích.

Jako, musím se fakt fest učit a nemám za sebou úplně dobrý den, ale tohle mi zvedlo náladu. Tak snad vám taky. Já toho svého spolubydlu prostě žeru :D