Vrták
Zkouškové začalo. Už je to jasné. Víte, jak se to pozná? Někdo z baráku opět začíná rekonstruovat byt. Říkám mu pan Vrták. Je to moje nesmiřitelná nemesis, probouzející se každý začátek ledna a konec května. Ve svém vytrvalém snažení o zvelebení bydla pokračuje většinou až do půlky února či začátku srpna.
Tohle jaro jsem měla strach, že si už nezavrtá. To víte, horší přístup ke všem pracovním pomůckám, bo bauhausy byly nějakou dobu zavřené a teď jsou narvané k prasknutí, takže se tam povětšinou nehodí chodit, ale ne - ani koronavirová krize nedokázala změnit neměnný zákon přírody a s úderem 20. května se ozval první vrt.
Mé srdce v tu chvíli zaplesalo.
"Slyšel jsi to?" volám na Jirku do kuchyně. "Zkouškové začíná!"
Jirka se směje tak, že mu právě utíraný talíř málem spadne na zem. "Já to nechápu! Už zas! Každý začátek zkouškového už třetí rok po sobě. Rozumím tomu, že v létě je stavební sezóna. Ale co proboha dělají vždycky v té zimě?"
"Je to konspirace," prohlašuje Kuba, odtrhnuvší se od učebnice obchodního práva. "On tam zavrtává mrtvoly. Jednu po druhé. Do zdi. Jinak to není možné. Kdo proboha rekonstruuje byt každého půl roku?"
Ubráním se myšlence, jak moc nepraktické by takovéto skladování těl bylo - přece jen, z ústavů anatomie a teď už i patologie mám představu o tom, jakým procesům lidské ostatky podléhají, nejsou-li dobře naloženy v alkoholovém roztoku nebo důkladně chlazeny - a trochu nepřítomně přikyvuju.
Pan Vrták je nepochybně psychopat. Záporácká mastermind, s touhou systematicky likvidovat zdravý duševní stav studenstva. Pomocí eliminace nadějných (haha) studentů medicíny rozložit zdravotní systém. Pomocí zničení šikovných geografů zabránit ochraně suchem těžce zkoušené krajiny. A konečně, pomocí totálního rozvrácení mysli mladých právníků definitivně zničit právní stát. Pan Vrták je fakt drsnej. Je to něco jako kdyby Voldemort a Hans Grüber z Die Hard měli dítě - a to dítě se rozhodlo zničit svět.
Ještě že máme ten balkon, tam není Vrták tak moc slyšet.
Pro změnu se tam však usídlili Holubovi. Pan Holub se snaží stát zpěvným ptákem (konkrétně hodlá proniknout do sféry ptačího death metalu, dle toho jak to jeho "vrkání" zní), paní Holubová ho podporuje svým něžným povrkáváním. Ideálně od sedmi ráno, kdy ještě slušný student spí. Na vyhánění smetákem reagují jen zlomyslným nakloněním ptačí hlavičky na stranu. Ach, jak máme těžký život, a s jakou grácií to zvládáme!
Učebnice patologie se mi už dva týdny snaží namluvit, že jsem určitě nemocná (to by bylo, abych ze všech těch poruch neměla aspoň jednu!) a děsí mě obrázky histologických preparátů, které vypadají všechny stejně. Učebnice patfyzu se mi už dva týdny snaží připomenout, že existuje, zatím ne příliš úspěšně. A do toho pan Vrták.
Vlastně ho mám ráda. Vždycky jsem na záporácích trošku ujížděla. Jeho první jarní vrt mi připomíná, že přes všechno to podivné, co se kolem děje, je svět ještě v pořádku. Dokud se vrtá, ještě se neumřelo. Tak tedy - pochválena budiž vrtačka!
<-- pan Holub, ilustrační foto
Tohle jaro jsem měla strach, že si už nezavrtá. To víte, horší přístup ke všem pracovním pomůckám, bo bauhausy byly nějakou dobu zavřené a teď jsou narvané k prasknutí, takže se tam povětšinou nehodí chodit, ale ne - ani koronavirová krize nedokázala změnit neměnný zákon přírody a s úderem 20. května se ozval první vrt.
Mé srdce v tu chvíli zaplesalo.
"Slyšel jsi to?" volám na Jirku do kuchyně. "Zkouškové začíná!"
Jirka se směje tak, že mu právě utíraný talíř málem spadne na zem. "Já to nechápu! Už zas! Každý začátek zkouškového už třetí rok po sobě. Rozumím tomu, že v létě je stavební sezóna. Ale co proboha dělají vždycky v té zimě?"
"Je to konspirace," prohlašuje Kuba, odtrhnuvší se od učebnice obchodního práva. "On tam zavrtává mrtvoly. Jednu po druhé. Do zdi. Jinak to není možné. Kdo proboha rekonstruuje byt každého půl roku?"
Ubráním se myšlence, jak moc nepraktické by takovéto skladování těl bylo - přece jen, z ústavů anatomie a teď už i patologie mám představu o tom, jakým procesům lidské ostatky podléhají, nejsou-li dobře naloženy v alkoholovém roztoku nebo důkladně chlazeny - a trochu nepřítomně přikyvuju.
Pan Vrták je nepochybně psychopat. Záporácká mastermind, s touhou systematicky likvidovat zdravý duševní stav studenstva. Pomocí eliminace nadějných (haha) studentů medicíny rozložit zdravotní systém. Pomocí zničení šikovných geografů zabránit ochraně suchem těžce zkoušené krajiny. A konečně, pomocí totálního rozvrácení mysli mladých právníků definitivně zničit právní stát. Pan Vrták je fakt drsnej. Je to něco jako kdyby Voldemort a Hans Grüber z Die Hard měli dítě - a to dítě se rozhodlo zničit svět.
Ještě že máme ten balkon, tam není Vrták tak moc slyšet.
Pro změnu se tam však usídlili Holubovi. Pan Holub se snaží stát zpěvným ptákem (konkrétně hodlá proniknout do sféry ptačího death metalu, dle toho jak to jeho "vrkání" zní), paní Holubová ho podporuje svým něžným povrkáváním. Ideálně od sedmi ráno, kdy ještě slušný student spí. Na vyhánění smetákem reagují jen zlomyslným nakloněním ptačí hlavičky na stranu. Ach, jak máme těžký život, a s jakou grácií to zvládáme!
Učebnice patologie se mi už dva týdny snaží namluvit, že jsem určitě nemocná (to by bylo, abych ze všech těch poruch neměla aspoň jednu!) a děsí mě obrázky histologických preparátů, které vypadají všechny stejně. Učebnice patfyzu se mi už dva týdny snaží připomenout, že existuje, zatím ne příliš úspěšně. A do toho pan Vrták.
Vlastně ho mám ráda. Vždycky jsem na záporácích trošku ujížděla. Jeho první jarní vrt mi připomíná, že přes všechno to podivné, co se kolem děje, je svět ještě v pořádku. Dokud se vrtá, ještě se neumřelo. Tak tedy - pochválena budiž vrtačka!
<-- pan Holub, ilustrační foto
Komentáře
Okomentovat