Jak si ve zkouškovém naklonit božstva
Ukázalo se, že větším příspěvkem v nedělní sbírce v kostele zřejmě ne. Nebo měl být větší o víc než pět korun. Učím se na druhý termín biofyziky, mám pocit, že v hlavě nemám nic jiného než schéma absorpčního spektrofotometru s nefunkční žárovkou (na to, že je žárovka nefunkční, usuzuji z toho, že se mi pořád ještě nerozsvítilo), na stole mi leží studené kafe (fuj), otevřená učebnice, takové ty malé srandovní barevné lepicí papírky, co s nimi šprti značí důležité kapitoly v učebnici a já se pokoušela dělat totéž, ale přestalo mě to bavit už u otázky čtyřicet, a najednou i holicí pěna.
Za mými zády se začne ozývat podivné škrábání.
"Jirko...?"
"Rozhodl jsem se, že se před zkouškou oholím," hlásí muž. Má holicí pěnou napatlané celé tváře včetně těch příšerných kotletověcí, co mu rostou a on občas pojme divný nápad si je pěstovat.
Přemýšlím, jak vypadal před holicí procedurou. Měl takové něžné strniště, na které je žiletky škoda.
"Už jsem dělal pět zkoušek. Na tři jsem se oholil - a dal jsem je napoprvé. Na dvě jsem se neoholil - a nedal jsem je. Tak se holím," vysvětluje Jirka.
Chci mu vysvětlit, že jeho počínání je nesmyslné, paranoidní a ničím nepodložené. Kromě té jeho soukromé statistiky, o které právě mluvil. Pak si však uvědomím, že jsem se po úspěšně složeném kolokviu z první pomoci rozhodla si na kolokvium z ochrany a podpory zdraví vzít tutéž halenku. A i druhé kolokvium dopadlo dobře.
"Asi si na biofyziku vezmu tu halenku z Tchiba..." nechám své myšlenky vyjít na světlo.
Jirka pokyvuje. "Jo jo. A já si nesmím sednout vedle Viktora. Na obou zkouškách, co jsem nedal, jsem seděl vedle Viktora."
Vypadá to, že Viktor je vyloženě problémový element.Vzpomínám, jak jsem si přehodila kolokvium z OPZ z osmé hodiny na desátou, protože jsem ve stejnou dobu týden předtím měla i tu úspěšně zvládnutou první pomoc.
Vždycky jsem se považovala za osobu poměrně racionální a realistickou. Vypadá to však, že naplno propadám moci pověr a zkouškové bílé magie. No... někteří se zase modlí k Poseidonovi. A někteří obětují ovci jako celopal. Na každého zkouškové zřejmě působí jinak.
Za mými zády se začne ozývat podivné škrábání.
"Jirko...?"
"Rozhodl jsem se, že se před zkouškou oholím," hlásí muž. Má holicí pěnou napatlané celé tváře včetně těch příšerných kotletověcí, co mu rostou a on občas pojme divný nápad si je pěstovat.
Přemýšlím, jak vypadal před holicí procedurou. Měl takové něžné strniště, na které je žiletky škoda.
"Už jsem dělal pět zkoušek. Na tři jsem se oholil - a dal jsem je napoprvé. Na dvě jsem se neoholil - a nedal jsem je. Tak se holím," vysvětluje Jirka.
Chci mu vysvětlit, že jeho počínání je nesmyslné, paranoidní a ničím nepodložené. Kromě té jeho soukromé statistiky, o které právě mluvil. Pak si však uvědomím, že jsem se po úspěšně složeném kolokviu z první pomoci rozhodla si na kolokvium z ochrany a podpory zdraví vzít tutéž halenku. A i druhé kolokvium dopadlo dobře.
"Asi si na biofyziku vezmu tu halenku z Tchiba..." nechám své myšlenky vyjít na světlo.
Jirka pokyvuje. "Jo jo. A já si nesmím sednout vedle Viktora. Na obou zkouškách, co jsem nedal, jsem seděl vedle Viktora."
Vypadá to, že Viktor je vyloženě problémový element.Vzpomínám, jak jsem si přehodila kolokvium z OPZ z osmé hodiny na desátou, protože jsem ve stejnou dobu týden předtím měla i tu úspěšně zvládnutou první pomoc.
Vždycky jsem se považovala za osobu poměrně racionální a realistickou. Vypadá to však, že naplno propadám moci pověr a zkouškové bílé magie. No... někteří se zase modlí k Poseidonovi. A někteří obětují ovci jako celopal. Na každého zkouškové zřejmě působí jinak.
Komentáře
Okomentovat