Bubly bubly bubly!

 Porouchala se nám na bytě pračka. Docela nepříjemné v době, kdy je vyhlášen tvrdý lockdown a vy na tom bytě prostě musíte sedět, protože z domova se na prezenční výuku úplně jezdit nedá. Naštěstí máme skvělou majitelku bytu, která pravděpodobně kromě onoho bytu pravděpodobně vlastní i plně funkční kouzelnickou hůlku, protože během jednoho týdne sehnat novou pračku a instalatéra, který ji přiveze, namontuje a odveze tu starou - v tom prostě musí být nějaké čáry.

Takže od středy máme novou pračku. Shodou okolností se to všechno řešilo zrovna v ten nejnevhodnější den, kdy mohlo - Kuba byl na brigádě, já jsem šla na půl jedenáctou do školy (resp. do nemocnice, že jo) a Jirka měl vyřizování ve městě. Chlap s pračkou volá, že dojede někdy po poledni. To je na bytě Jirka, tak dobrý, odpovídám, že mu dám číslo na manžela a vyřeší se to. Jenže chlap nedojel po dvanácté. A Jirka potřeboval odejít.

Inu, vrátila jsem se z praxe někdy kolem jedné. Jiříček mu sdělil, že mám na sporáku oběd, a že valí na úřad. Skvělé. Jenže já musím ve tři odejít na praxi č. 2. Praxe č. 2 je sice mimoškolní, ale podstatně zajímavější než praxe č. 1, poněvadž je děsně samostatná a člověk si na ní připadá skoro jako hotový doktor. 

Někdy o půl druhé volá Jirka, že mu volal instalatér, ale že to nestihl zvednout, a že mu mám teda zavolat já, když jsem na bytě. Fajn. Volám instalatérovi. Zrovna naložil pračku do auta, koupí nějaké doplňky a jede k nám. Výborně. 

Mine druhá a instalatér nikde. Přijíždí Jirka. Trochu nervačím, protože za 20 minut potřebuju odcházet na troleják. Jirka konstatuje, že instalatérovi zavolá, že je na bytě už jen on a ať se nepokouší shánět mě. Říkám si, že je to jak u blbečků na dvorečku. Instalatér přijíždí 14:20. Dovolá se mi, ještě jsem na bytě. Naštěstí. Pouštím ho dovnitř a Jirka si ho přebírá; já běžím na troleják.

Když se po praxi vracím, vítá mě manžel slovy: "Tak máme novou pračku." Odpovídám, že to vím. "Né, tahle je úplně nová, o téhle nevíš - ta, kterou ten instalatér původně přivezl, byla vevnitř celá rozmlácená, takže ji jel vrátit a přivezl nový kus."

Aha, hustý. "Jo, a ten odpad nám vyvedl pod umyvadlo. Je to vtipný - když se pračka vypouští, do umyvadla stoupá voda."

Cože? "No voda. S mydlinkama. Ale prý je to dobré, že nám to aspoň pěkně zespoda prošťouchne ten odpad, že se nebude ucpávat," vysvětlí mi Jirka. Má v očích takové ty jiskřičky. Je mi jasné na co myslí.

Už se to zase stalo. Náš byt má další ze svých podivností. Po ledničce, která topila, škroukajícím topení a vysavači vyhazujícím pojistky je tu zvracející umyvadlo. Umyvadlo s gejzírem. No kdo to má? S tichým povzdechem jdu třídit prádlo. Pračka už byla vážně třeba.

Nakonec pereme až o den později, páč se nám nechtělo testovat nový stroj večer. Jirka nastavuje pračku, oba ani nedutáme, displej modře svítí (ta stará neměla žádný světýlka, jen takové kolečko, kterým se dalo točit a ono to cvakalo). Z nějakého důvodu nejde nastavit předpírka. Tak fajn, si ji sežer, pračko. Nastaveno. Stisknu tlačítko start.

"Máme otevřenou vodu?"

"Žiš, asi ne... moment..."

Už to teče. Dobrý je to. Pračka se točí. Umývám koupelnu a po očku pračku pozoruji. Asi po deseti minutách je to tady. Pračka začíná vypouštět a umyvadlo se plní mydlinkami. To je fakt ujetý! Co se to sakra děje! Proč! Prooooč sakra! Ale vypadá to, že to nevyteče, tak dobré.

Ve chvíli, kdy hladina začíná klesat, se z kuchyně ozve hysterický smích. Odhazuji hadr na stále ještě peroucí pračku a jdu zjistit, co se stalo. "Bubly bubly bubly!" oznamuje mi Jirka. Svítí mu očička. Doprdele, už zas. "Vědělas, že když se vypouští pračka, začne to hrozně chrachtat v odpadu pod dřezem?" táže se mě. Ne, nevěděla. Trvá na tom, abych tu počkala na další vypouštění.

OK. Slyším, jak v koupelně opět stoupají bublinky do umyvadla. Pračka vypouští. A v tu chvíli... Bubly bubly bubly! Blerghhhh urg blug. Podivné zvuky z odpadu pod dřezem. Jirka zlomený v pase smíchy. Ach jo. Na tomhle bytě prostě nemůže být nic normální.

Řekněme, že má své... osobité kouzlo.