Řekni... kofeeeeeeein!

Kafe je droga. Takže by se to s ním nemělo přehánět, pokud tedy nechcete tančit po chodbách kampusu a zpívat, že jste duhová víla, nebo si v kosťárně při učení podpírat bradu rukou, která není vaše, a pak marně přemítat, kam se poděl ten model, který máte zkoumat. Zas na druhou stranu, pokud chcete vidět bakterie i bez mikroskopu, pořádné kafe je k tomuto účelu ideální.
A jo, o tomhle mluvím proto, že jsem si ráno koupila dvojité cappuccino. A poté, co jsem ho vypila, byste nenašli stopy kofeinu v mé krvi, ale stopy krve v mém kofeinu. Moje smysly se zostřily a svaly jsou silnější. Slyším bublání krve v arteriích. Ve vlastních, ale taky v arteriích studenta vedle mě. Mám pocit, že zvládnu uběhnout maraton. Po rukách.
A dokonce jsem schopná udržet pozornost během přednášky Ochrana a podpora zdraví. A to je fakt co říct.
Nicméně. Pokud jste co se kafe týče feťák-začátečník tak jako já, možná se vám bude hodit pár níže uvedených rad:
1. Nevadí, když vaše kafe stojí víc než váš oběd. Blbé je, když nahradíte oběd dalším kafem. (I believe I can flááááááj...!)
2. Třes rukou nezpůsobuje nedostatek kofeinu, ale přebytek. Řešit to dalším kafem není dobrej plán. (Shake it off, off, off, shake it off!)
3. Když to budete s kafem přehánět, budete potřebovat čím dál větší dávky. A pak přejdete na redbull. A pak na redbull s kafem. A jestli vám nedá křídla tohle, tak fakt už nic.
4. Kafe nutí k rychlejšímu a účinnějšímu pohybu nejen vás, ale i vaše střeva. A když do něj přilijete ještě mlíko, protože jste máčky jako já a espresso prostě nedáváte... účinek zaručen. Kdysi jsem o tomto faktu četla jako o "kafovo-hovínkovém přátelství". Nepřijde mi to jako přátelství, ale hluboká nenávist. Jak jde jeden dovnitř, druhý musí ven. Velmi, velmi rychle.
5. Kafe je horké a vy nevyspalí a nemotorní. Vždycky používejte ochranu. A ujistěte se, že je správně nasazená, nebo si tu věc vylijete do ksichtu či výstřihu - a to fakt nechcete. Ochranou je míněno VÍČKO, vy, kdo jste mysleli na něco jiného - styďte se.
6. Kafe je vždycky dobrý nápad. Pokud není jedenáct večer (jako teď, když píšu tenhle článek) a vy nechcete jít spát (což chci, ale leží mi tu nějaké kosti, které chtějí popsat svoji strukturu místo pohádky na dobrou noc). Dát si kafe před spaním je sebevražda. Velmi krásná sebevražda, nutno přiznat.
7. Kafe ze Starbucks není kafe, ale stojí jako tři kafe. A kupovat si tam kafe bez příchuti je hrdelní zločin. Kupovat si tam čaj (jako já) je jednosměrná jízdenka do toho nejvypečenějšího kruhu pekelného.
To by bylo asi tak všechno. A teď mě omluvte. Jdu se proletět nad nočním Brnem. Protože jsem měla kafe. A PROTOŽE JSEM BATMAN!

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Druhou nohou ve čtvrťáku

Dnes jsem udělala patfyz. Dnes jsem se dostala do čtvrťáku. Jsem v půlce studia. Jsem vyčerpaná, ale šťastná. Slyšela jsem, že na některých LF jsou patola a patfyz shrnuty do jedné vyčerpávající maxizkoušky. U nás to tak není, ale i tak mám pocit, že se mi to nějak slilo dohromady v obrovské přelévající se rozplizlé megamonstrum, finálního bosse třetího kola hry jménem "Studium medicíny". Po patole jsem si totiž nedopřála volno, takže jsem do učení patfyzu skočila rovnýma nohama - v podstatě hned den po první zkoušce. Musela jsem. Kdybych si dala pauzu, nedonutila bych se začít. Už se v tomhle trochu znám. Každopádně to, že jsem se začala učit takhle rovnou, znamená, že jsem v podstatě od května nezvedla zadek ze židle a trávila většinu času u svého pracovního stolu, s hromadou oranžových pastelek, s velkou krabicí papírových kapesníčků na slzičky a s učebnicemi rozloženými všude kolem. Myslím, že tak příšerně nervózní jako včera, v předvečer patfyzu, jsem ještě nikdy před
Další informace

Patola: Jednou nohou ve čtvrťáku (druhou v průseru)

(článek o tom, jak jsem dala jednu hnusnou zkoušku, začíná asi někde v pátém odstavci. Jestli vás nezajímají moje obecné poznámky k patole, přeskočte do oné části) Patologie zněla o prázdninách po druháku jako extrémně zajímavý předmět. Dokonce jsem si ji začala ještě před začátkem semestru číst, protože mi přišlo zatraceně hustý, že jsme se konečně dopracovali k předmětu, kde jsou nějaké NEMOCI. Doteď totiž všechno bylo hlavně o tom, jak má tělo fungovat. Patologie ukazovala, co se děje, když tělo nefunguje. Moje počáteční nadšení z tohoto předmětu vyprchalo hned první týden semestru, když jsem se málem nevešla na cvikách do učebny, protože nás bylo moc a židlí málo. Seděla jsem tam jak oukropeček v rožku a neviděla jsem pořádně ani na monitory počítačů, kde se promítaly preparáty patologicky změněných tkání, ani na vyučujícího, který mluvil navíc tak potichu, že jsem ho měla problém slyšet. Vážně mě to nebavilo. A první pitva? Na té jsem si prosím ověřila, že nejsem až takový nec
Další informace

Jak jsem se proletěla. Zase.

Víte, co je ta hlavní výhoda zkoušky z anatomie oproti biofyzice? Zkouší se v přízemí. Takže když se zkoušející rozhodne vás chytit za límec a vyhodit oknem, máte ještě šanci, že se vrátíte dveřma, a to po svých. U biofyziky, která je ve třetím patře, by mi v takovéto situaci šlo vážně o kejhák. No jo, měla jsem se líp učit. Nebo mít víc štěstí. No jo, mám štěstí v lásce, říkali mi, tak asi jinde nemám nárok. Musím uznat, že jsem to nečekala. Vytáhla jsem si docela pěkné otázky, měla jsem pocit, že vím dost. Zkoušející byl zjevně jiného názoru. Ale vyhazovat umí, to se musí nechat. Elegantně, krásná balistická křivka, radost se na to dívat, když zrovna nejste ten, co letí. Skoro to nebolí, teda aspoň než dopadnete na parkoviště za anatomickým ústavem, pěkně rypákem na beton. Tak si shrňme situaci. Máme hotový test, to je dobré. Opravné termíny jsou vypsané a je jich relativně dost, to je taky dobré. Jejich data se nám ani trochu nehodí, to není dobré. Ale někam se přihlásit zjevně m
Další informace