Superbalič

Strávila jsem celý víkend na brigádě, pěkně za pokladnou v potravinách. Jsem už zvyklá, že k pokladním se občas lidi chovají zvláštně. Někdy projevují účast, že tam musím sedět, někdy čekám, kdy z nich vypadne "Upřímnou soustrast" nebo podobný skvost, občas jen vrčí a remcají na fronty a drahé máslo a cherry rajčátka, někteří však mají tendenci flirtovat.
Je fakt, že za pokladnami obvykle nesedávají vítězky soutěže Miss, takže oproti některým z těch žen (a mužů... aspoň myslím, že tam jsou. Nemůžou to přece všechno být ženské s knírkem, no ne?) asi jsem takový ten "jednooký mezi slepými králem", ale přece jen... co je moc, to je moc.
Hlášky jako "Ach slečno, kdyby mělo víc lidí takový úsměv jako vy, to by bylo dobře na světě!" potěší a zahřejí u srdíčka, zvlášť, když je říká devadesátiletá stařenka a očividně to myslí naprosto upřímně.
Trochu na pováženou je už "Hele, kdyby vás to tady nebavilo, pojďte pracovat za náma do restaurace," řečeno zaměstnankyní vedlejšího podniku, která na vás celou dobu nákupu pomrkává, a nakonec z ní při placení vypadne: "Joo, fakt, přijďte tam za nama, já vám to zařídím. Ježinkote, chlapům v kuchyni z vás vypadnou oči." ...K čemuž se pak se ještě zlomyslně usměje a dodá: "To bych jim přála!"
Divnej byl taky ten chlápek, který prohlásil: "Slečno, vám to moc sluší."
"Ehm. děkuju..."
Pět minut ticha.
"Slečno, vy jste vážně velmi krásná."
Přemýšlení, zda je muž slepý nebo jinak hendikepovaný. Někde jsem četla, že české ženy neumějí přijímat lichotky. Asi je to pravda. Mně z těchhle lidí vyjadřujících mi přízeň běhá mráz po zádech.
A na rukách se mi ježí chlupy tak, že to pak vypadá, jako bych měla místo předloktí dvě štětky na záchod. Sexy, co?
 "Ehm... děkuju," odpovídám znovu.
Chlápek mizí a mně se pomaličku přestávají ježit chlupy.
Jen do chvíle, než se objeví další chlápek.
"Jé, slečno, tam venku je dneska tak hezky."
"Hmm, to mi ani neříkejte, já se odsud nesmím hnout..."
"Kdy končíte, že bych vás vzal na kafe? Já bych vás rád pozval."
JEŽIŠMARJÁÁÁ, co se to sakra děje?
"Ehm... jsem tady až do zavíračky."
"Tak to já za váma ještě přijdu."
Chlápek opět mizí.
O hodinu později.
"Slečno tak já jsem tady zase, jak jsem vám to slíbil. Hele, napište mi večer. Jmenuju se Jalovecký. Jako ten vysoký jalovéééc... Najděte si mě na facebooku, můžeme si psát."
No to víš že jo, ty krasavče.
Asi začnu chodit s pepřákem. Chození s Jirkou totiž k odrazení chlapů zjevně nestačí.