Ragnarok ve spíži

Ne, tohle není odkaz na Thora. Tohle je skutečný popis událostí, které nastaly 19.11. 2017 ve spíži v bytě na Údolní, v Brně, Jihomoravském kraji, v České republice, v samém srdci Evropy, na planetě jménem Země, v takzvané Sluneční soustavě někde na okraji galaxie. Pojmenovala jsem tenhle příspěvek RAGNAROK. Protože, přiznejme si to, APOKALYPSA je moc mainstream (jo, je to mainstream, ať se z toho svatý Jan klidně zjeví).
Ehm. Tak tedy.
Toho večera bylo chladno a sychravo. Jakub se kradl ke spíži, odhodlán odhalit původce nelibého smradu, jež se linul z hlubin skříně s potravinami. Netušil, že za okamžik zvedne oponu strašlivého dramatu, který se uvnitř odehrává. Smrad byl úděsný, jako by se uvnitř rozkládající se zombie krmil olomouckými tvarůžky a k tomu přikusoval romadůr. Otevřel dveře, ale byl ještě odvážnější... začal vyskládávat jednotlivé trvanlivé potraviny, hledajíc viníka zkázy.
"Šit," pravil věcně, když svůj pohled upřel na zeleně zářící předmět páchnoucí hnilobou a aspoň čtyřmi druhy plísně.
"Ahojky," odpovědělo to, co dříve nejspíš bývalo rajčetem, nyní však vyspělo do podoby mnohem strašlivější a mocnější. "Pokloň se... své královně."
Jakub začal spěšně couvat, když pochopil, že se rajče připravuje k útoku. Tu však z hlubin spíže vyskočilo půlkilové balení Granka a vrhlo se na rajče. Přimáčklo ho ke zdi, snažíc se z něj vytlačit všechen život.
Boj byl dlouhý a lítý, nakonec se Granko s rajčetem zabily navzájem, jak už v časech Ragnaroku bývá dobrým zvykem. Rajče i Granko jsme pohřbili společně, a obojí - ale především Granko - oplakali.
Již vstává nový den a mír ve spíži snad bude obnoven.
*DRAMATICKÉ ODKAŠLÁNÍ*
Takže, možná by to zasloužilo překlad. Někdo z nás, těžko říct kdo, zřejmě někdy před měsícem schoval do spíže rajčata. Jedno z rajčat se vykutálelo z vaničky a zapadlo mezi stěnu a krabici Granka, kde velmi úspěšně zplesnivělo. Tento fakt objevil Kuba poté, co rajče začalo nehorázně smrdět. Granko bylo bohužel porostlé plísní a obalené rajčatovou hnilobou, takže se muselo vyhodit. Podotýkám, že bylo neotevřené, jenže se prostě dělá jen v tom papírovém obalu, ne v plastu, takže to schytal i obsah. Granko zůstalo neotevřené, neboť si ho Kuba šetřil na nějakou zvláštní příležitost.
Poučení z tohohle příběhu? Nečekejte na nějaký speciální den, když něco chcete, dopřejte si to. Nikdy nevíte, kdy přijde Ragnarok.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Druhou nohou ve čtvrťáku

Dnes jsem udělala patfyz. Dnes jsem se dostala do čtvrťáku. Jsem v půlce studia. Jsem vyčerpaná, ale šťastná. Slyšela jsem, že na některých LF jsou patola a patfyz shrnuty do jedné vyčerpávající maxizkoušky. U nás to tak není, ale i tak mám pocit, že se mi to nějak slilo dohromady v obrovské přelévající se rozplizlé megamonstrum, finálního bosse třetího kola hry jménem "Studium medicíny". Po patole jsem si totiž nedopřála volno, takže jsem do učení patfyzu skočila rovnýma nohama - v podstatě hned den po první zkoušce. Musela jsem. Kdybych si dala pauzu, nedonutila bych se začít. Už se v tomhle trochu znám. Každopádně to, že jsem se začala učit takhle rovnou, znamená, že jsem v podstatě od května nezvedla zadek ze židle a trávila většinu času u svého pracovního stolu, s hromadou oranžových pastelek, s velkou krabicí papírových kapesníčků na slzičky a s učebnicemi rozloženými všude kolem. Myslím, že tak příšerně nervózní jako včera, v předvečer patfyzu, jsem ještě nikdy před
Další informace

Patola: Jednou nohou ve čtvrťáku (druhou v průseru)

(článek o tom, jak jsem dala jednu hnusnou zkoušku, začíná asi někde v pátém odstavci. Jestli vás nezajímají moje obecné poznámky k patole, přeskočte do oné části) Patologie zněla o prázdninách po druháku jako extrémně zajímavý předmět. Dokonce jsem si ji začala ještě před začátkem semestru číst, protože mi přišlo zatraceně hustý, že jsme se konečně dopracovali k předmětu, kde jsou nějaké NEMOCI. Doteď totiž všechno bylo hlavně o tom, jak má tělo fungovat. Patologie ukazovala, co se děje, když tělo nefunguje. Moje počáteční nadšení z tohoto předmětu vyprchalo hned první týden semestru, když jsem se málem nevešla na cvikách do učebny, protože nás bylo moc a židlí málo. Seděla jsem tam jak oukropeček v rožku a neviděla jsem pořádně ani na monitory počítačů, kde se promítaly preparáty patologicky změněných tkání, ani na vyučujícího, který mluvil navíc tak potichu, že jsem ho měla problém slyšet. Vážně mě to nebavilo. A první pitva? Na té jsem si prosím ověřila, že nejsem až takový nec
Další informace

Jak jsem se proletěla. Zase.

Víte, co je ta hlavní výhoda zkoušky z anatomie oproti biofyzice? Zkouší se v přízemí. Takže když se zkoušející rozhodne vás chytit za límec a vyhodit oknem, máte ještě šanci, že se vrátíte dveřma, a to po svých. U biofyziky, která je ve třetím patře, by mi v takovéto situaci šlo vážně o kejhák. No jo, měla jsem se líp učit. Nebo mít víc štěstí. No jo, mám štěstí v lásce, říkali mi, tak asi jinde nemám nárok. Musím uznat, že jsem to nečekala. Vytáhla jsem si docela pěkné otázky, měla jsem pocit, že vím dost. Zkoušející byl zjevně jiného názoru. Ale vyhazovat umí, to se musí nechat. Elegantně, krásná balistická křivka, radost se na to dívat, když zrovna nejste ten, co letí. Skoro to nebolí, teda aspoň než dopadnete na parkoviště za anatomickým ústavem, pěkně rypákem na beton. Tak si shrňme situaci. Máme hotový test, to je dobré. Opravné termíny jsou vypsané a je jich relativně dost, to je taky dobré. Jejich data se nám ani trochu nehodí, to není dobré. Ale někam se přihlásit zjevně m
Další informace