Jak batoh o uši přišel

Už vím, co je na anatomii nejtěžší. ANATOMICKÝ ATLAS. Měla jsem přednášku až v jedenáct, takže jsem si před ní ještě skočila do knihovny zmíněný atlas půjčit, díky čemuž jsem přišla o batoh. Jo, fajn, uznávám, rvát ten obří iks kilový atlas do titěrného vyšívaného batůžku z Thaa byl asi blbej nápad, ale byla jsem v takovém rauši z toho, že ten atlas ještě mají a tudíž nejsem před čtvrtečním cvičením úplně v háji, že mi to prostě nesecvaklo.
Uši batohu zaúpěly a někdy kolem dvanácté se ozval zvuk ohlašující, že máme problém, Houstone. Na bus jsem tudíž vyrazila už s tou strašnou knihou v náručí. Váží asi jako batole. Nese se obdobně blbě. Ale na rozdíl od situace, kdy nesete skutečné batole, nepožíváte žádných speciálních výhod. Takže si v buse prostě nesednete. Vlála jsem si sem a tam s knihou v jedné ruce, s taškou z Tesca v druhé a s rozpadajícím se batohem na zádech. Asi v půlce cesty se naštěstí uvolnilo jedno místo, takže jsem zasedla a šťastně dojela až na výstupní stanici. Tam se celé martyrium s nesením atlasu opakovalo. Úplně jsem cítila, jak mi na levé paži roste bicák.
Konečně jsem dorazila ke dveřím domu. Nevím, čím to je, ale někdy se mi je nepodaří odemknout napoprvé, klíček se prostě občas zasekává. Samozřejmě se to stalo i dnes. Takže tašku z Tesca na zem, atlas na tašku a znovu. Nic. Vytáhnout, zastrčit, otočit - CVAK! Jooo! Otvírám dveře a strkám dovnitř tašku. Atlas sjíždí po tašce a padá na podlahu. Vrhám se pro něj. Dveře se zavírají. Šup tam nohu! Prásk do kotníku. V duchu nadávám jak dlaždič, ale nakonec se do domu dostávám bez větších komplikací ( ).
Příště, až se budu někam potřebovat přemístit s anatomickým atlasem, pořídím si na něj kočárek. Nebo vysokozdvižný vozík.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Druhou nohou ve čtvrťáku

Dnes jsem udělala patfyz. Dnes jsem se dostala do čtvrťáku. Jsem v půlce studia. Jsem vyčerpaná, ale šťastná. Slyšela jsem, že na některých LF jsou patola a patfyz shrnuty do jedné vyčerpávající maxizkoušky. U nás to tak není, ale i tak mám pocit, že se mi to nějak slilo dohromady v obrovské přelévající se rozplizlé megamonstrum, finálního bosse třetího kola hry jménem "Studium medicíny". Po patole jsem si totiž nedopřála volno, takže jsem do učení patfyzu skočila rovnýma nohama - v podstatě hned den po první zkoušce. Musela jsem. Kdybych si dala pauzu, nedonutila bych se začít. Už se v tomhle trochu znám. Každopádně to, že jsem se začala učit takhle rovnou, znamená, že jsem v podstatě od května nezvedla zadek ze židle a trávila většinu času u svého pracovního stolu, s hromadou oranžových pastelek, s velkou krabicí papírových kapesníčků na slzičky a s učebnicemi rozloženými všude kolem. Myslím, že tak příšerně nervózní jako včera, v předvečer patfyzu, jsem ještě nikdy před
Další informace

Patola: Jednou nohou ve čtvrťáku (druhou v průseru)

(článek o tom, jak jsem dala jednu hnusnou zkoušku, začíná asi někde v pátém odstavci. Jestli vás nezajímají moje obecné poznámky k patole, přeskočte do oné části) Patologie zněla o prázdninách po druháku jako extrémně zajímavý předmět. Dokonce jsem si ji začala ještě před začátkem semestru číst, protože mi přišlo zatraceně hustý, že jsme se konečně dopracovali k předmětu, kde jsou nějaké NEMOCI. Doteď totiž všechno bylo hlavně o tom, jak má tělo fungovat. Patologie ukazovala, co se děje, když tělo nefunguje. Moje počáteční nadšení z tohoto předmětu vyprchalo hned první týden semestru, když jsem se málem nevešla na cvikách do učebny, protože nás bylo moc a židlí málo. Seděla jsem tam jak oukropeček v rožku a neviděla jsem pořádně ani na monitory počítačů, kde se promítaly preparáty patologicky změněných tkání, ani na vyučujícího, který mluvil navíc tak potichu, že jsem ho měla problém slyšet. Vážně mě to nebavilo. A první pitva? Na té jsem si prosím ověřila, že nejsem až takový nec
Další informace

Jak jsem se proletěla. Zase.

Víte, co je ta hlavní výhoda zkoušky z anatomie oproti biofyzice? Zkouší se v přízemí. Takže když se zkoušející rozhodne vás chytit za límec a vyhodit oknem, máte ještě šanci, že se vrátíte dveřma, a to po svých. U biofyziky, která je ve třetím patře, by mi v takovéto situaci šlo vážně o kejhák. No jo, měla jsem se líp učit. Nebo mít víc štěstí. No jo, mám štěstí v lásce, říkali mi, tak asi jinde nemám nárok. Musím uznat, že jsem to nečekala. Vytáhla jsem si docela pěkné otázky, měla jsem pocit, že vím dost. Zkoušející byl zjevně jiného názoru. Ale vyhazovat umí, to se musí nechat. Elegantně, krásná balistická křivka, radost se na to dívat, když zrovna nejste ten, co letí. Skoro to nebolí, teda aspoň než dopadnete na parkoviště za anatomickým ústavem, pěkně rypákem na beton. Tak si shrňme situaci. Máme hotový test, to je dobré. Opravné termíny jsou vypsané a je jich relativně dost, to je taky dobré. Jejich data se nám ani trochu nehodí, to není dobré. Ale někam se přihlásit zjevně m
Další informace