Scapula v zelené

Rukavice by zjevně člověk neměl nosit jen na pitevnu, ale i na neškodné učení anatomie v domácím prostředí.
Povzbuzena faktem, že moje kreslené obratlíčky a žebírka pomáhají v učení aspoň mým spolužačkám, když už ne mně, rozhodla jsem se pokračovat v kreslení horní končetiny. Začala jsem kresbičkou lopatky, stejný systém jako minule - kost tužkou, nápisy zeleným fixem.
Dokončovala jsem zrovna kresbu lopatky zepředu, když jsem si toho všimla. Z dlaně mi odkapávala zelená tekutina a s vítězoslavným "kap, kap" dopadala přímo na dokončený nákres. Ten zatracený fix nějak pukl a veškerá náplň tekla ven. Vyjekla jsem a cukla rukou ve snaze ochránit před tou zelenou apokalypsou alespoň anatomický atlas.
Kap, kap, kap. Do háje! Výskok do vzduchu. Odhození fixu na druhou stranu místnosti. Šit. To nebyl dobrý nápad. Zelená je všude. Mám zelenou podlahu, zelený ubrus, zeleného tátu (jeho problém, že zrovna seděl v téže místnosti). Mám zelené dlaně. Valím do koupelny umýt si ruce, ale ta zatracená barva nepouští. Ani trochu. Do háje dvakrát!
Podívám se do zrcadla a teprve teď zjišťuju skutečný rozsah katastrofy. Na bradě se mi skví zelené kolečko o průměru asi půl centimetru. Zářivě zelené kolečko, které se zaboha nedá smýt.
DO HÁJEEEEEEE!
Cítím, jak mnou lomcuje vztek. Zelená. Všude zatracená zelená.
HUÁÁÁÁ, HULK ZNIČIT TU DEBILNÍ FIXU!
Hmm. Divné. Moje vzpomínky jsou tak zvláštně... zatemnělé. Stojím na střeše nějaké výškové budovy, pode mnou půlka města hoří a z dálky se ozývají sirény. Zvláštní. Takhle vysoké bytovky v Želeticích nemáme.
No... příštích pár dní zřejmě strávím jako Hulk. Na zelené kůži nepůjdou fleky od té fixy vidět. A pořádně se naštvat? Žádný problém. Mí báječní spolubydlové mi zcela jistě pomůžou. ;)

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Druhou nohou ve čtvrťáku

Dnes jsem udělala patfyz. Dnes jsem se dostala do čtvrťáku. Jsem v půlce studia. Jsem vyčerpaná, ale šťastná. Slyšela jsem, že na některých LF jsou patola a patfyz shrnuty do jedné vyčerpávající maxizkoušky. U nás to tak není, ale i tak mám pocit, že se mi to nějak slilo dohromady v obrovské přelévající se rozplizlé megamonstrum, finálního bosse třetího kola hry jménem "Studium medicíny". Po patole jsem si totiž nedopřála volno, takže jsem do učení patfyzu skočila rovnýma nohama - v podstatě hned den po první zkoušce. Musela jsem. Kdybych si dala pauzu, nedonutila bych se začít. Už se v tomhle trochu znám. Každopádně to, že jsem se začala učit takhle rovnou, znamená, že jsem v podstatě od května nezvedla zadek ze židle a trávila většinu času u svého pracovního stolu, s hromadou oranžových pastelek, s velkou krabicí papírových kapesníčků na slzičky a s učebnicemi rozloženými všude kolem. Myslím, že tak příšerně nervózní jako včera, v předvečer patfyzu, jsem ještě nikdy před
Další informace

Patola: Jednou nohou ve čtvrťáku (druhou v průseru)

(článek o tom, jak jsem dala jednu hnusnou zkoušku, začíná asi někde v pátém odstavci. Jestli vás nezajímají moje obecné poznámky k patole, přeskočte do oné části) Patologie zněla o prázdninách po druháku jako extrémně zajímavý předmět. Dokonce jsem si ji začala ještě před začátkem semestru číst, protože mi přišlo zatraceně hustý, že jsme se konečně dopracovali k předmětu, kde jsou nějaké NEMOCI. Doteď totiž všechno bylo hlavně o tom, jak má tělo fungovat. Patologie ukazovala, co se děje, když tělo nefunguje. Moje počáteční nadšení z tohoto předmětu vyprchalo hned první týden semestru, když jsem se málem nevešla na cvikách do učebny, protože nás bylo moc a židlí málo. Seděla jsem tam jak oukropeček v rožku a neviděla jsem pořádně ani na monitory počítačů, kde se promítaly preparáty patologicky změněných tkání, ani na vyučujícího, který mluvil navíc tak potichu, že jsem ho měla problém slyšet. Vážně mě to nebavilo. A první pitva? Na té jsem si prosím ověřila, že nejsem až takový nec
Další informace

Jak jsem se proletěla. Zase.

Víte, co je ta hlavní výhoda zkoušky z anatomie oproti biofyzice? Zkouší se v přízemí. Takže když se zkoušející rozhodne vás chytit za límec a vyhodit oknem, máte ještě šanci, že se vrátíte dveřma, a to po svých. U biofyziky, která je ve třetím patře, by mi v takovéto situaci šlo vážně o kejhák. No jo, měla jsem se líp učit. Nebo mít víc štěstí. No jo, mám štěstí v lásce, říkali mi, tak asi jinde nemám nárok. Musím uznat, že jsem to nečekala. Vytáhla jsem si docela pěkné otázky, měla jsem pocit, že vím dost. Zkoušející byl zjevně jiného názoru. Ale vyhazovat umí, to se musí nechat. Elegantně, krásná balistická křivka, radost se na to dívat, když zrovna nejste ten, co letí. Skoro to nebolí, teda aspoň než dopadnete na parkoviště za anatomickým ústavem, pěkně rypákem na beton. Tak si shrňme situaci. Máme hotový test, to je dobré. Opravné termíny jsou vypsané a je jich relativně dost, to je taky dobré. Jejich data se nám ani trochu nehodí, to není dobré. Ale někam se přihlásit zjevně m
Další informace