Jak Eny nepřichází o iluze
V televizi zase jedou básníci, ten druhý díl - však víte, ten, co se odehrává v prvním ročníku medicíny. A co myslíte, že dělá naše milá Eny? No jo, gebí se jak idiot filmu se skriptama Základy neuroanatomie a nervových drah i pro úplné blby I na svých kolenou a zatímco jí maminka připomíná že "by ses měla sbalit, brouku", píše tenhle článek.
Máme se Štěpánkem Šafránkem hodně společného. Oba dva jsme na střední zjistili, že pomocí básniček se dá užít docela dost srandy a proplout až k maturitě. Oba dva jsme si užili pořádání muzikálu a i přes své očividné humaniťácké sklony jsme nakonec skončili na medicíně.
Hmm, náš jediný rozdíl zřejmě spočívá v tom, že Šafránek navzdory tomu, že přeříz nervus fibularis, dostal z anatomie Áčko. A já, do háje, navzdory tomu, že jsem nic nepřeřízla a pitvám s chutí, jsem ráda, že vím, že nervus fibularis se nenachází na noze, ale na ruce.
.
.
.
Chacha, je na noze, jasně že to vím, to jsem vás dostala. Lekli jste se, co?
Každopádně, vtip je v tom, že kromě pár hovadinek jako je tahle si z celé anatomie nepamatuju skoro nic. A to mi zbývá jen pár týdnů do velkých pitev a pak zase jen pár týdnů do teoretické zkoušky! Huááá, čas začít šílet. Moje šedá kůra mozková se zřejmě rozhodla, že si vyjede někam na pěknou dovolenou a mě nechá na holičkách stejně jako před zkouškou z biofyziky. Ještě do minulého týdne jsem však měla aspoň nápad, co ještě zkusit.
Totiž pan profesor, který nám přednáší anatomii, prohlásil něco o tom, že laboratorní krysa, která je nucena běhat do zblbnutí na takovém tom kolečku pro křečky, se pak líp vyznává v bludišti, na jehož konci je schovaná potrava, tedy že se jí zlepšuje paměť. Prý se jí totiž díky pohybu v mozku obnovují neurony. Pan profesor zastává teorii, že by to u studentů, kteří jsou ostatně jen taková upgradovaná verze laboratorní myšky, mohlo fungovat podobně. Rozhodla jsem se, nejspíše vlivem naprostého zoufalství z učení centrální nervové soustavy, že jeho teorii vyzkouším v praxi.
Přestala jsem v bytě uklízet, aby na cestě mezi pracovním stolem a ledničkou mohlo vzniknout bludiště, v němž by bylo možné se ztratit, a zkusila jsem se před hledáním potravy motivovat během na tramvaj.
Musím zkonstatovat, že vyhladovělá po pobíhání ve městě a shánění papírových kuchyňských utěrek, jsem cestu k lednici našla velmi snadno.
Na učení centrální nervové soustavy to však bohužel nemělo sebemenší vliv.
Nejspíš tedy budu muset po Šafránkově vzoru vyzkoušet hypnózu, prášky, a okurky přemístit do sektoru pět. :)
Máme se Štěpánkem Šafránkem hodně společného. Oba dva jsme na střední zjistili, že pomocí básniček se dá užít docela dost srandy a proplout až k maturitě. Oba dva jsme si užili pořádání muzikálu a i přes své očividné humaniťácké sklony jsme nakonec skončili na medicíně.
Hmm, náš jediný rozdíl zřejmě spočívá v tom, že Šafránek navzdory tomu, že přeříz nervus fibularis, dostal z anatomie Áčko. A já, do háje, navzdory tomu, že jsem nic nepřeřízla a pitvám s chutí, jsem ráda, že vím, že nervus fibularis se nenachází na noze, ale na ruce.
.
.
.
Chacha, je na noze, jasně že to vím, to jsem vás dostala. Lekli jste se, co?
Každopádně, vtip je v tom, že kromě pár hovadinek jako je tahle si z celé anatomie nepamatuju skoro nic. A to mi zbývá jen pár týdnů do velkých pitev a pak zase jen pár týdnů do teoretické zkoušky! Huááá, čas začít šílet. Moje šedá kůra mozková se zřejmě rozhodla, že si vyjede někam na pěknou dovolenou a mě nechá na holičkách stejně jako před zkouškou z biofyziky. Ještě do minulého týdne jsem však měla aspoň nápad, co ještě zkusit.
Totiž pan profesor, který nám přednáší anatomii, prohlásil něco o tom, že laboratorní krysa, která je nucena běhat do zblbnutí na takovém tom kolečku pro křečky, se pak líp vyznává v bludišti, na jehož konci je schovaná potrava, tedy že se jí zlepšuje paměť. Prý se jí totiž díky pohybu v mozku obnovují neurony. Pan profesor zastává teorii, že by to u studentů, kteří jsou ostatně jen taková upgradovaná verze laboratorní myšky, mohlo fungovat podobně. Rozhodla jsem se, nejspíše vlivem naprostého zoufalství z učení centrální nervové soustavy, že jeho teorii vyzkouším v praxi.
Přestala jsem v bytě uklízet, aby na cestě mezi pracovním stolem a ledničkou mohlo vzniknout bludiště, v němž by bylo možné se ztratit, a zkusila jsem se před hledáním potravy motivovat během na tramvaj.
Musím zkonstatovat, že vyhladovělá po pobíhání ve městě a shánění papírových kuchyňských utěrek, jsem cestu k lednici našla velmi snadno.
Na učení centrální nervové soustavy to však bohužel nemělo sebemenší vliv.
Nejspíš tedy budu muset po Šafránkově vzoru vyzkoušet hypnózu, prášky, a okurky přemístit do sektoru pět. :)
Komentáře
Okomentovat