Už je tady zas!

Tak mi o víkendu bylo něžně, leč vcelku důrazně vyčteno, že už jsem dlouho nic nenapsala. A že některým mým čtenářům schází můj suchý humor (hehe), můj ostrovtip (hihi) a věcné komentáře k aktuálním tématům (chachá!)... nebo prostě jenom chtějí vědět, jak jsem na tom s učením anatomie.
.
.
.
ŠPATNĚ.
Ale díkybohu mám dvě zásadní vady - zaprvé jsem masochista a zadruhé optimista. Takže mi vůbec nevadí, když ten zasmolenej diencephalon čtu už potřetí a pamatuju si z něj akorát tak nadpis. Jsem špatná, ale zaručeně nejsem nejhorší. Vsadím se, že se mě zítra někdo zeptá, co máme umět na čtvrtek. Vždycky mě to zahřeje u srdíčka, když vím, že už jsem to aspoň viděla.
Zkrátka a jednoduše - zatracená centrální nervová. Mám pocit, že si z ní přepálím mozkové obvody. Když jsme s nervovkou začínali, chovala jsem bláhovou naději, že mi třeba půjde, když mi zásadně nejde to, co ostatní zvládají v pohodě, a v pohodě zvládám věci, které jsou pro zbytek lidstva náročné. Tak jsem se spletla, no! Jsem nejspíš stejná jako ostatní. To zjištění docela bolí.
Nejsi stejná. Ostatní lidi nemají tolik imaginárních kamarádů.
Sklapni.
...Možná proto, že ostatní mají víc těch skutečných.
Zavři ten svůj zobák, jo?
Hmm, ale to by ses náramně nudila.
Vzdávám to. Zaklapávám učebnice a jdu nejdřív psát (tenhle článek) a pak spát (víc než šest hodin... možná).
Venku dneska poprvé tohoto roku pořádně svítilo sluníčko a já jsem měla první letošní zmrzlinu. Byla nekřesťansky drahá, ale po čertech dobrá. Vyvětrala jsem v pokoji a do bytu pustila kromě jarního vzduchu taky poněkud zmatenou včelu. A když jsem se vydala na procházku městem, nevzala jsem si brýle ani podprdu (jak ŠOKUJÍCÍ!!). Anatomie je hrozná a na světě je hezky. V podstatě je všechno je v pořádku.
Asi mi to tak nějak stačí ke štěstí.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Druhou nohou ve čtvrťáku

Dnes jsem udělala patfyz. Dnes jsem se dostala do čtvrťáku. Jsem v půlce studia. Jsem vyčerpaná, ale šťastná. Slyšela jsem, že na některých LF jsou patola a patfyz shrnuty do jedné vyčerpávající maxizkoušky. U nás to tak není, ale i tak mám pocit, že se mi to nějak slilo dohromady v obrovské přelévající se rozplizlé megamonstrum, finálního bosse třetího kola hry jménem "Studium medicíny". Po patole jsem si totiž nedopřála volno, takže jsem do učení patfyzu skočila rovnýma nohama - v podstatě hned den po první zkoušce. Musela jsem. Kdybych si dala pauzu, nedonutila bych se začít. Už se v tomhle trochu znám. Každopádně to, že jsem se začala učit takhle rovnou, znamená, že jsem v podstatě od května nezvedla zadek ze židle a trávila většinu času u svého pracovního stolu, s hromadou oranžových pastelek, s velkou krabicí papírových kapesníčků na slzičky a s učebnicemi rozloženými všude kolem. Myslím, že tak příšerně nervózní jako včera, v předvečer patfyzu, jsem ještě nikdy před
Další informace

Patola: Jednou nohou ve čtvrťáku (druhou v průseru)

(článek o tom, jak jsem dala jednu hnusnou zkoušku, začíná asi někde v pátém odstavci. Jestli vás nezajímají moje obecné poznámky k patole, přeskočte do oné části) Patologie zněla o prázdninách po druháku jako extrémně zajímavý předmět. Dokonce jsem si ji začala ještě před začátkem semestru číst, protože mi přišlo zatraceně hustý, že jsme se konečně dopracovali k předmětu, kde jsou nějaké NEMOCI. Doteď totiž všechno bylo hlavně o tom, jak má tělo fungovat. Patologie ukazovala, co se děje, když tělo nefunguje. Moje počáteční nadšení z tohoto předmětu vyprchalo hned první týden semestru, když jsem se málem nevešla na cvikách do učebny, protože nás bylo moc a židlí málo. Seděla jsem tam jak oukropeček v rožku a neviděla jsem pořádně ani na monitory počítačů, kde se promítaly preparáty patologicky změněných tkání, ani na vyučujícího, který mluvil navíc tak potichu, že jsem ho měla problém slyšet. Vážně mě to nebavilo. A první pitva? Na té jsem si prosím ověřila, že nejsem až takový nec
Další informace

Jak jsem se proletěla. Zase.

Víte, co je ta hlavní výhoda zkoušky z anatomie oproti biofyzice? Zkouší se v přízemí. Takže když se zkoušející rozhodne vás chytit za límec a vyhodit oknem, máte ještě šanci, že se vrátíte dveřma, a to po svých. U biofyziky, která je ve třetím patře, by mi v takovéto situaci šlo vážně o kejhák. No jo, měla jsem se líp učit. Nebo mít víc štěstí. No jo, mám štěstí v lásce, říkali mi, tak asi jinde nemám nárok. Musím uznat, že jsem to nečekala. Vytáhla jsem si docela pěkné otázky, měla jsem pocit, že vím dost. Zkoušející byl zjevně jiného názoru. Ale vyhazovat umí, to se musí nechat. Elegantně, krásná balistická křivka, radost se na to dívat, když zrovna nejste ten, co letí. Skoro to nebolí, teda aspoň než dopadnete na parkoviště za anatomickým ústavem, pěkně rypákem na beton. Tak si shrňme situaci. Máme hotový test, to je dobré. Opravné termíny jsou vypsané a je jich relativně dost, to je taky dobré. Jejich data se nám ani trochu nehodí, to není dobré. Ale někam se přihlásit zjevně m
Další informace